Nový životní styl

Jsem se rozhodl, že trochu pozměním životní styl. Ne moc. Ná se říci, že si toho nikdo nevšimne. Ani Linda. A já o tom budu taky vědět jen tak trochu. Ale stalo se mi to nedávno....myslím, že dneska ráno. Jsem se probudil a vstal z postele. Kupodivu nebylo už (zase) šero, ale ještě šero. Hodiny ukazovaly 7:31 a nějaké drobné. Vstal jsem a nedal jsem si svou obligátní skleničku kořalky (přestože mi v Ondrovym testu vyšlo, že bych měl chlastat víc) a napadla mě jindy nemyslitelná věc. "Dám si 20 kliků a 40 dřepů!" a pustil jse se do díla........ když jsem skončil, padl jsem v křečích na zem, protože mi srdce začalo dělat ještě 15 sklapovaček...... Když křeče povolily a podařilo se mi před Lindou zatlouct, že jsem cvičil (abych se neztrapnil), vyrazil jsem do školy. Měl jsem španělštinu a na konci hodiny nám učitelka (mimochodem bych jí asi taky doporučoval test alkoholismu) pustila moderní kubánskou písničku. Nebyla textově moc náročná, protože refrén a zároveň název písně byly dvě slova. "Opil jsem se a pařil celou noc." (ve španělštině to fakt vychází na dvě slova...pro toho, kdo ze mě zas bude chtít udělat v commentu kreténa). Ten fefrén se opakoval tak sugestivně, že jsem mimoděk vypil francovku, kterou jsem měl připravenou na večerní masáž. A paní učitelku to taky očividně nenechalo klidnou. Asi jen náhodou ukončila učitelka vyučování o dvacet minut dříve s tím, že má důležité jednání v kabinetu.....

.....no, z toho plyne, že ať chci svůj životní styl změnit sebevíc (i sebemíň) tak se vždycky něco posere......

Jo a mimochodem na Ondrovym blogu (odkaz Ondrovo svrbení) je test, zda jste alkoholikem nebo ne. Ten test se mi moc líbí, protože je to asi jedinej můj kamarád, kterej mi neřiká, že jsem vejpitka, ale naopak mě vybízí, abych se míň krotil ve společnosti. (dokonce dodává, že jsem v Polsku byl za nudaře a abstinenta)

Když se řekne třídní sraz

Přichází předvánoční období a s tím i čas setkat se se svými blízkými. I na mne vánoční nálada dolehla a hned po tom, co jsem dva dny strávil v nově otevřeném nákupním centru Palladium, jsem běžel na třídní sraz se spolužáky ze základky. A nebyl to ledajaký sraz. Bylo to výročí deseti let od opuštění ústavu. To je třeba zvlášť zdůraznit, protože kdyby se někdo přišel na náš sraz podívat, měl by asi pocit, že jsme ze základky maximálně pár hodin. Setkání proběhlo standardně jako pokaždé. Oficiální sraz od šesti, což se někomu může zdát příliš brzo, se konal proto, že se vědělo, že holky příjdou až mezi osmou a devátou a my jsme ze sebe potřebovali setřást nervozitu před setkáním. Já jsem byl obzvláště nervózní, tak jsem radši seděl už od tří hodin s rodičema v restauraci U pomníku.
Setkání probíhalo standardně. Po prvních zdvořilostních fázích kluci přešli na fekální a genitální debatu s následnou demonstrací. Zde mám především na mysli několikanásobné muší oči. Bavili jsme se dobře a očividně nám, vetšinou svobodných, přítomnost, většinou vdaných, spolužaček prospívala, a tak čas utíkal jako voda. V kuloárech se tedy začal probírat další program. Již tradičně se mělo jít do krámku spolužáka Martina se sportovníma potřebama na Karlově náměstí. Po minulé hromadné jízdě na kolečkových bruslích jsme tentokrát chtěli sjet na lyžích schody do vestibulu metra. Zde jsme bohužel narazili. Kamarád Martin neměl na tento nápad vůbec náladu a se slovy "jedem radši do bordelu" po hmatu otevřel svou dodávku. No, nápad to byl nečekaný, ale kupodivu jsme se asi během deseti vteřin shodli, že je to dobrá myšlenka. Tak jsme vyrazili na noční jízdu Prahou. Ani nám nevadilo, že nás jede devět a řidič je vylitej jak prase (to jsem možná ještě mírnej). Nicméně jsme vyrazili a těšili jsme se na velkolepou podívanou. Já jsem klukům krátil cestu vyprávěním zážitků ze Zlatého stromu. Celí "natěšení" jsme vlítli do malých dveří s červeným světýlkem. Martin se nám chtěl asi předvést, jakej je frajer, protože nás vzal do bordelu, kde je velmi oblíbenej a zná se s místními děvčaty osobně....... "Jo jo", říkal jsem si...."taky bych chtěl, aby mi kurvy z bordelu psaly SMS, že mě milujou". Dokonce pak u sklenky piva (za 80 kč) vyprávěl, že když jeho oblíbená slečna má volno mezi zákazníkama, tak jí to tam chodí dělat jazykem.
Ale zpátky k dění v baru ......nic se tam nedělo. Byly tam dvě tyče, kde nikdo netancoval (pokud nepočítám sebe) a přisedly si k nám dvě děvčata, z nichž jedna byla takové postavy, že když si přisedla na sedačku, tak i robustní kamioňák Přemek vedle ní nadskočil jak hadrová panenka.

Nicméně jsme si asi všichni představovali návštěvu hampejzu trochu jinak.
Nehledě na to, že mě druhý den ráno přišlo docela divné, že když z třídního srazu odejdou holky, tak se pánové rozhodnou jít za kurvama do bordelu........

Každopádně se už těším na sraz po dvaceti letech.....vzhledem k vzestupné tendenci afterparty, myslím si, že příštím terčem nájezdu bude mateřská školka.......

Zamyšlení na trase Praha-Brno

Když jsem dnes ráno jel autobusem z Prahy do Brna a míjeli jsme zasněžená pole na Vysočině, uvědomil jsem si jeden nezvratný fakt: Léto již definitivně skončilo. Je tedy již naivní čekat, že přijdou teplé dny, kdy si zaskotačíme u Vltavy a s pstruhy proti proudu Berounky poplaveme. Blíží se zima a s ní Vánoce a ty ostatní svátky. To mi připomělo další aspekt palčivého dnešního světa. Nemám žádné peníze na dárky. Obdarovat příbuzné mnou namalovaným obrázkem již několik let nepraktikuji, zejména od té doby, co před deseti lety sestra po mém dárku přestala věřit na Ježíška....


Spolu s Vánoci jde ruku v ruce byznys a fakt že nemám práci. Po posledním angažmá v redakci Rovnost jsem se jako novinář zdiskreditoval ve všech zemích EU minimálně do příštího volebního období. "Chtělo by to nějaký ten byznys", řekl jsem si. Dneska po cestě na nádraží Florenc jsem viděl vývěsku hlásající "Spal jsem se ženou za peníze, co si o tom myslíte?" A ve spodní části bylo na utrhnutí telefonní číslo. Kupodivu již polovina byla odtržena. V lahůdkách u nádraží jsem potkal postaršího pána romského původu a ten nabízel prodavačce své hodinky výměnou za deset chlebíčků s ruským vejcem. A já pořád nic. Žádný náznak toho, že by mi na můj studentský účet měly dorazit velké peníze. I když malé světlo na konci tunelu, které by mi ukázalo další cestu životem, vysvitlo tento víkend na vesnické zábavě na chatě. V tamní tombole jsem vyhrál dva pytle s obilím.

"Do you respect me or not?"

Když vám tuhle větu řekne občan Ruské federace, ještě si hodně rozmyslíte, co odpovíte. Za špatnou odpověď většinou padají hlavy. Tak jen nevím co jsem udělal špatně, protože i když jsem odpověděl správně, měl jsem pocit, jako by mi hlava skutečně upadla. To bylo tak.........

Ondra přišel se zajímavým nápadem jet zachlastat do Polska. No tak co, byla sobota, naše oblíbená restaurace Hobit měla inventuru, tak proč ne. Když jsem se dozvěděl, v jaké sestavě jedem a co budeme v Polsku dělat, uvědomil jsem si, že tohle bych střízlivý nepřežil. V sobotu ráno jsem se tedy vypravil na vlak do Ostravy, kde si mě měli kluci vyzvednout. Tak cesta je dlouhá a zatímco se spolucestující v coupé bavili, jak se kde ožrali, já jsem radši přiložil ruku k dílu. Po 5 pivech jsme dorazili do Ostravy. Dal jsem si obídek a jointa, aby mi slehlo, a abych se trochu umrtvil a nemusel poslouchat Ondru a jeho kamaráda z gymplu Tomíka. Když jsme přijeli na místo, měl jsem jako jediný dobrou náladu a v duchu jsem si plácal po zádech za skvělý nápad začít chlastat již od rána. Po menších rozepřích s místními policajty ohledně piva na veřejnosti a natrženém močovém měchýři jsme se konečně slavnostně setkali se svými polskými kolegy (ani jednoho jsem neznal) a ruským chlapcem, kterého jsem znal z jarního výletu do Ljublaně (nebo jak se to kurva píše). Nákup v supermarketu a hurá na pivo k jedné Polce do paneláku. A tam došlo na nejhorší. Nejen, že jsem si zpočátku připadal jak v Remixu (hlavně díky tomu, že se s náma nikdo nebavil), ale začínal jsem mít pocit, že se nám všichni záměrně vyhýbají. Šel jsem tedy zapít tento neblahý pocit do kuchyně, kde zrovna Rusák otvíral dovezenou vodku. Najednou zařval: "Do you respect me or not?" .....no...co na to říct. Sem řekl, že jo a měl jsem panáka před sebou. Přece jen respektovat Rusáky je moudré a já jako budoucí diplomat o tom něco vím. Jen mě pak druhý den napadlo, že jsem ho nemusel respektovat hned devětkrát. Zvlášť po tom, co jsem vypil asi 14 piv. Nicméně vodku jsme dopili a mě dávalo stále větší práci zachovávat si dekórum. To už ale byl čas jít se konečně bavit. Polská část osazenstva zavelela nástup do taxíků a jeli jsme na disco. Tam to znám už víceméně z vyprávění a z jedné fotky.Asi byl v taxíku špatný vzduch nebo co, ale najednou jsem si připadal úplně vylitej. Vstupný do disko za mě buhvíkdo zaplatil a mohli jsme se vydat do centra sobotní zábavy v Katowicích (to je to město, kde jsme byli). Pak už šlo všechno velmi rychle..... protože jsem usnul. Poslední, co si pamatuju, bylo, že jsem seděl a šest lidí na mě naházelo bundy a kabáty, jestli jim je prej na chvíli nepohlídám. Pak si akorát vzpomínám, když jsem se probudil, že v tom hroznym řevu mě chytl anděl za ruku (asi to byla Polka) a vytáhl mě ven před diskotéku, kde byl vymrzlej vylitej a nasranej Tomáš. Ten celou dobu čekal venku (asi hodinu prej), neboť se mu podařilo trochu neobratnými výroky nasrat místní ochranku, která ho pak vyhodila ven. Hehe. Blbec. Prý kvůli tomu, že mol na sobě bundu. Já jsem tam šel v gestapáckym kabátu a nikdo mi neřekl ani ň.

Následnou cestu domů a spánek v předsíni si moc nepamatuju, tak to tu ani nebudu moc rozebírat.

A cestu domů, díky Tomášově prasečí jízdě a konzumaci zkaženého kečupu předešlý den, mi opravdu nebylo dobře. Hodněkrát......


(Původně jsem chtěl psát zážitkový post o konzumaci lysohlávek na třídním srazu, ale halucinace a hukot co jsem zažil na houbách jsou jen procházka růžovým sadem oproti tomu co jsem zažil tuto sobotu....a hlavně v neděli cestou domů......)

Vrtěti Turkem

Konečně!

Konečně jsme si nemuseli na mezinárodní párty v Remixu nemuseli připadat jako idioti. Nejen, že jsme nemuseli třídit lidi podle velikosti přirození, ale dokonce jsme si měli celou dobu s kým povídat. Přišli tam naši přítelé z Polska a Švýcarska a večírek sliboval nevídané.... ALE
Po hodině živého rozhovoru už mi ale bylo více než nápadné, že centrum zábavy je vždy na opačné straně, než sedím já. Tuto hypotézu jsem si ověřil, když jsem si 3x rychle za sebou náhodně přesedl. Myslím si, že asi lidem nesedlo mé téma večera - "Dršťková, recept, čepec, kniha a bachor". Na druhou stranu jsem trhl osobní rekord, když jsem si 20 minut vydržel povídat s člověkem za použití jen jedné věty:"Sáňkování je super".
Když jsem si opět přesedl, abych se konečně utvrdil v doměnce, že jsem skutečně "party breaker", dosedl jsem vedle Turka, který, ne bezdůvodně, seděl celý večer sám. Tímto okamžikem pro mě skončila veškerá naděje na hezký průběh večírku. Zatímco ve vedlejší skupince, ve které byl i Ondra se často ozýval smích a vzduchem létalo ženské poprsí, já jsem poslouchal Turka, který do mě hučel, proč je nutné aby Turecko vstoupilo do EU.....

Večírek by se dal shrnout asi takto: "Šli jsme s Ondrou na večírek se stejným očekáváním. Odcházeli jsme ale s různými pocity. Ondra se pobavil, zlepšil si češtinu a utužil kolektiv. Já jsem se pobavil o tureckém hospodářství, o 3 lekce jsem si zhoršil angličtinu a odcházel jsem s pocitem, že jsem zas nic nezažil.

Kdo je kdo?

Množí se dotazy mých pražských kolegů, o kom to vlastně píšu. "Jak vypadá čurák?", ptal se jeden spolužák z gymnázia po mém červnovém postu. A věřím že i ostatní, kteří můj blog každodenně znovu a znovu čtou a hledají v něm skryté myšlenky (kterejch je tam jak sraček), by rádi věděli, kdo jsou ti lidé, kterým zde nadávám a na které sypu špínu.

Vzhledem k tomu, že někteří z nich budou pravděpodobně někdy v životě pracovat, vynechám jména a budu se soustředit pouze na význačné rysy.

Linda: Člověk můj nejbližší, VSL, jedna z mála, na které nikdy nic špatného neřeknu (tzn. asi tu o ní moc psát nebudu)

Ondra: Člověk z nejbližších (má ale péro), bývalý spolubydlící, člověk do nepohody (Remixu). Od té doby, co ostatní spolubydlící odjeli do zahraničí trávíme hodně času jen my dva. On a já. Vymýšlíme spolu také různé rošťárny - třeba nedávno jsme zhulili půlku tanečního podniku pro cizince. Jinak vzhledem ke své vášni k cigaretám je pro něj charakteristický oblak okolo hlavy, který neodkládá ani při spaní. Jen málokdo má tedy to "štěstí" spatřit jeho pravou tvář.

Honza: U nás v partě se mu přezdívá Tichý alkoholik, přezdívka "tichý vodopád" se totiž neujala. Mezi jeho výrazné charakteristiky a zároveň přednosti patří to, že málo mluví a moc pije. Mezi jeho špatné vlastnosti patří to, že má přítelkyni a že má štěstí v kartách.

Chleba: Kamarád z nejmelancholičtějších a z těch co se nejčastěji zajímá o děvčata....což vzhledem k jeho image, kde balancuje na hraně mezi Beatles a Pepkem námořníkem (protože jsem ho viděl v pruhovanym triku), nechápu jak se mu může dařit. Ale daří.... Jinak je to moc fajn člověk....má auto.

Drápalík: Toho asi nejlépe vystihuje slovo středa (jindy neni vidět), možná taky favorit (jinde nespí). Jinak také nepřítel mezinárodních událostí. Alespoň v tom pojetí, které razíme s Ondrou. Tedy pivo-pivo-joint-5 minut zábava-krize-postel.

Zkopčák: Martin, kterej, když se chce dostat z domova do civilizace, tak to má zkopce. Momentálně je v Koreji a vyhýbá se napsání bakalářské práce. Minulé léto ho oponent vystopoval v lázních na Ukrajině, tak tento semestr odjel na jistotu.

Filip: Filip je hodný a chápavý člověk, s velkým smyslem pro humor (zejména v oblasti pěší turistiky). Mimo jiné je to doktorand na falkutě, kterou studuji a část jeho náplně práce je učit mě. Během toho, co mě připravoval na mou cestu životem, jsem měl možnost poznat mnohé z jeho otevřené duše a léta strávená pod jeho křídly budou mým odrazovým můstkem do světa dospělých a již teď jsem si jist, že až mi jednou bude ouzko, vzpoenu si právě na jeho nezapomenutelný úsměv.
Škoda snad jen je, že na privátě se mu většinou říkalo čurák.

Dneska to roztočíme, Arméne!

"Přísahám, že mě odtamtud dneska potáhnou fízlové!", lákal mě Ondra na pravidelné středeční mezinárodní družení v Remixu. No, je jasné, že tomu jsem nemohl odolat. Nejdřív jsme se lehce připravili v jedné restauraci při utkání Česko-Německo a notně posilněni jak alkoholem, tak nacionalismem jsme se vydali do tohoto vyhlášeného klubu.
Než se klub zaplnil, byli jsme takříkajíc v náladě. Ondra na chvíli zmizel a když přišel, vítězoslavně prohlásil: "Sehnal jsem dva super Francouze, který si s náma daj jointa, vole!" Já, nadšen faktem, že se najde někdo, kdo se s náma bude (byť ne zadarmo) bavit, jsem se ujal motání a už za chvíli jsme byli venku. Naše nadšení z nové známosti však rychle opadlo, neboť se z dvou Francouzů stal Rumun a Armén....
Když se večírek přehoupl do závěrečné fáze a my jsme stále stáli sami u barového stolečku, přišel Ondra s dalším nápadem jak si získat přátele. "Najdem Poláka, kterej má největší péro", vykřikl a zmizel v davu.
Závěr večírku, kdy byly poslední naděje ztraceny a Ondra se ze zoufalosti bavil Anglicky s Květou ze Slovenska jsem strávil při vědomí již jen napůl.
No, nebyla to špatná akce, nakonec jsme si i trochu pokecali, ale doma mě nečekalo hezké přivítání. Jeden z mých posledních pokusů odvrátit zvyky v našem novém bytě podle mých představ (tzn. že můžu přijít domů vylitej a nikdo se mě nebude ptát proč) sklidil jen částečný úspěch. V půl čtvrté ráno, když jsem víceméně "přišel" domů, jsem dostal hlad. Najíst se možná není špatný nápad, horší už bylo, když jsem se nalitej jak zvíře schovával v rohu kuchyně v domnění, že si mě Linda, když jde kolem na WC, nevšimne......


Všimli jste si, že od té doby co jsem změnil privát nekončí mé posty šťastně?

Moje prázdniny a Robert Rosenberg

Když jsem přemýšlel o čem bude můj příspěvěk po půl roce, měl jsem celkem jasno. Měl jsem 5 měsíců prázdniny, tak napíšu o tom, co jsem dělal o prázdninách. Ale když jsem si přečetl předevčírem Mladou frontu, téma mého blogu bylo jasné: Roberta Rosenberga (pro homosexuály a děvčata - je to ten pán, co točí hanbatá videa) zatkla policie! Prý to bylo za obchodování s lidmi. Taky se tam psalo, že chtěl natáčet nějaký snímek v Terezíně. Podle mě tam měl asi natočit autentický německý nízkorozpočtový porno.
No, ale jelikož se v mém případě prázdninové téma a Robert Rosenberg tak trochu překrývá (Linda byla v Ostravě), zahrnul jsem obě témata do jednoho postu.

Mé prázdniny byly dobré. Byl jsem ve Španělsku, Itálii a Tunisku. Mezitím jsem pracoval a řešil existenciální otázky mého hrdiny ve hře Oblivion.

Jinak tedy asi největší změna v mém životě se odehrála přibližně před třemi týdny. Tenkrát v neděli jsem v jednom panelákovém bytě v Králově poli s mohutným žuchnutím hodil na zem svůj spacák, a tak zpečetil svůj nový počátek vztahu s Lindou. Nyní jsme spolubydlící. A jelikož se množství mého volného času oproti minulému privátu ztrojnásobilo, je vysoká pravděpodobnost, že další post bude dříve než za půl roku. Také poměr stavů Kóma : Střízlivost se rapidně proměnil vysoce ve prospěch Střízlivosti. Asi v měřítku Skoro furt : Výjimečně.

Společné bydlení, jak jsem zjistil také do značné míry odčerpává můj životní optimismus. Trochu se toho bojím......čekám, že každým dnem se ze mě stane Chleba........

Kdo se směje naposled....

Již dlouho jsem nic nenapsal....to je pravda. Avšak jsou za tím docela racionální důvody. Ti z vás, kteří holdují marihuaně, pochopí můj první důvod - pravidelně zapomínám heslo. Druhý důvod pochopí ti, co přemýšlejí o sebevraždě - stejně tak, jako vás nebaví žít, mě nebaví psát blog. (čumíte, co?)
Na druhou stranu se objevily důvody proč zase píšu. Pro ty z vás, co někdy zkusili omezit kouření trávy pochopí můj první důvod - vzpomněl jsem si na heslo. Druhý důvod je prostě ten, že mi všichni řikaj ať něco napíšu.
Událostí bylo za posledních pár měsíců až moc a jelikož si do svého deníčku zapisuju pouze soulože, není moc z čeho čerpat. (Jestli někdo myslel, že budu čerpat z hlavy, tak je podle mě blb.)


Nicméně mě v posledních dnech postihlo několik smutných skutečností. Můj kamarád z USA, na kterém jsem si cvičil, kam až můžu zajít, aniž by si o mě myslel, že jsem úchylný prase, předčasně odjel. Myslím si ale, že mu můj obličej zůstane v paměti navěky. Hlavně oči. Bohužel si asi taky vzpomene na drobnou nepříjemnost, kterou jsem způsobil na závěrečném večírku u něj doma. Nějak jsem se rozohnil, nasral jsem tam pár lidí a rozbil jsem mu okno.


Další výraznou událostí jsou blížící se zkoušky a státnice. Z mého okolí se to týká téměř všech (kromě sestry, protože předpokládám, že přijímačky tradičně zaspí). Nejvíce je to vidět (kromě mé drahé polovičky) na dění na privátě. I většinou statečný Ondra se, při pohledu na kalendář, lehce chvěje a ani kouřová clona Camelek nezakryje podlamující se nohy. Ondra sice často říká: "Mám to na háku, jsem v pohodě," ale nepůsobí to příliš důvěryhodně, když se mu během toho třikrát změní hlas a dvakrát upadne do bezvědomí. Nejvíce ale z této situace čerpá Filip (kterého už můžu opět nasírat, protože už mi dal zápočet....čurák). Od té doby, co jsme ho přestali v pravidelných půlhodinových intervalech budit písněmi garážových antifašistických kapel, mu narostl hřebínek. Nejen, že nerespektuje zákaz vycházení z pokoje od 00.00 - 20.00 a 20.10- 24.00, ale ještě trousí štiplavé poznámky a znovu si z internetu stáhnul bratry Nedvědy i s jejich bonusovou kolekcí dětskýho porna. Vrcholu dosáhl, když nás s Ondrou nazval kurvami........


........státnice se blíží, zkoušky se blíží........a příští týden na privátě opět zazní vítězné tóny Antifa hooligans a zavane známé aroma vyvrácených 12ti piv a dršťkové polévky. Pak se uvidí, kdo se bude smát naposled....

Martin umyl nádobí aneb "Ondro nedýchej na mě, mě to pálí"

V posledních dnech se u nás na privátě dějí věci vskutku revoluční. Nejen to, že naše oblíbená holubice porodila další vejce, ale činíme se i my. Asi o největší vzrušení se postaral Martin, protože umyl nádobí, které leželo tak různě v kuchyni něco málo přes měsíc. Sice to myl houbičkou, kterou našel na dně dřezu a umyté nádobí naházel doprostřed kuchyně na zem, ale naší hlubokou úctu si získal. S Ondrou jsme mu jí projevili hned ten večer jak jsme přišli domů. A ani nebylo tak pozdě. Asi půl druhé večer. Martin už sice spal, ale říkali jsme si, že ho určitě potěší náš projev díků. Tak jsme si k němu lehli. Ale kupodivu ani nebyl moc rád. A to ani přesto, že jsem si sundal kalhoty, abych nebyl nespolečenský a Ondra se pokoušel rozpoutat nezávaznou konverzaci, martin pro nás měl jen slova pohrdání. Nakonec mu začly slzet oči. Fakt nevím, jestli to bylo z toho, že jsem si odložil, nebo že Ondra přiložil pár vět k dobrému (zde je nutno doplnit, že jsme se s Ondrou trochu sežrali a byl z nás cejtit chlast.......pravděpodobně).

No...nádobí umyté je a Martin brzo odpustil. A na očním mu dokonce řekli, že ještě uvidí. Ale je pravděpodobné, že my ho už neuvidíme......mýt nádobí.



Dneska jsem se sprchoval.

......tak mě napadlo.......
.....kolik tak lidí o mě asi někdy mluví......
.......když jsem se namydlil......
.....tak mě napadlo.......
......kolik tak asi lidí o mě mluví v dobrém......


PS: Příště si budeme povídat o důsledcích globální jaderné války. (protože mi hrabe z počítačovejch her)

Zamyšlení nad holubem

Dneska, když jsem chcal do umyvadla (spolubydlící odpustí), jsem si všiml dvou holubů na parapetu. Jeden - pravděpodobně samička - dělala drahoty a nechala se svádět, obletovat a klovat do hlavy. Druhý holub - pravděpodobně sameček - si chtěl zamrdat a dělal všechno proto, aby se mu to povedlo. A jelikož je být sentimentální u nás na privátě čím dál více oblíbenější, zkusil jsem si to taky. Utřel jsem si přirození do Filipova ručníku a zkusil jsem se zamyslet. Kdy jsem byl naposled já, jako malý holoubek, poháněn nutkavou potřebou si vrznout, nucen k takovýmto stupidním pohybům okolo svého vytouženého objektu? ........ Když jsem byl malý, tak mě děda drbal na zádech. Bylo to lepší než sex s chlapem, který se střídavým úspěchem odmítám již třetí rok co bydlím s Martinem v jednom bytě. A člověk ani nemusel dělat tolik legračních pohybů jako ten holub.

životní moudro

Včera jsem byl na rodinné sešlosti. Pořádali jsme ochutnávku bílého vína z Německa. Pak jsme chlastali červený. Strýc měl pocit, že sestra (19) je právě ve věku, kdy potřebuje předat trochu toho životního moudra. Tak říkal: "Lucino, chlapy, se kterejma se stýkáš nemyslejí na nic jiného, než jak tě zklátit. Ale ty musíš vědět, co jim můžeš dovolit a co už ne. Takže ve čtrnácti si nech šáhnout na prsa. V šestnácti na zadek. A v osmnácti si můžeš nechat sáhnout na buchtičku."

Culture shock

Včera jsem potkal Američana, který sem přijel před dvěma dny studovat. Říkal mi, že ho ve škole připravovali na tzv. "culture shock" (kulturní šok), ale že se s tím nesetkal a že mu připadáme normální. Tak jsem mu řekl, že mí kamarádi si namáčejí péro do piva......