V posledních dnech se u nás na privátě dějí věci vskutku revoluční. Nejen to, že naše oblíbená holubice porodila další vejce, ale činíme se i my. Asi o největší vzrušení se postaral Martin, protože umyl nádobí, které leželo tak různě v kuchyni něco málo přes měsíc. Sice to myl houbičkou, kterou našel na dně dřezu a umyté nádobí naházel doprostřed kuchyně na zem, ale naší hlubokou úctu si získal. S Ondrou jsme mu jí projevili hned ten večer jak jsme přišli domů. A ani nebylo tak pozdě. Asi půl druhé večer. Martin už sice spal, ale říkali jsme si, že ho určitě potěší náš projev díků. Tak jsme si k němu lehli. Ale kupodivu ani nebyl moc rád. A to ani přesto, že jsem si sundal kalhoty, abych nebyl nespolečenský a Ondra se pokoušel rozpoutat nezávaznou konverzaci, martin pro nás měl jen slova pohrdání. Nakonec mu začly slzet oči. Fakt nevím, jestli to bylo z toho, že jsem si odložil, nebo že Ondra přiložil pár vět k dobrému (zde je nutno doplnit, že jsme se s Ondrou trochu sežrali a byl z nás cejtit chlast.......pravděpodobně).
No...nádobí umyté je a Martin brzo odpustil. A na očním mu dokonce řekli, že ještě uvidí. Ale je pravděpodobné, že my ho už neuvidíme......mýt nádobí.
Dneska jsem se sprchoval.
......tak mě napadlo.......
.....kolik tak lidí o mě asi někdy mluví......
.......když jsem se namydlil......
.....tak mě napadlo.......
......kolik tak asi lidí o mě mluví v dobrém......
PS: Příště si budeme povídat o důsledcích globální jaderné války. (protože mi hrabe z počítačovejch her)
sobota 17. března 2007
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
