Zamyšlení na trase Praha-Brno

Když jsem dnes ráno jel autobusem z Prahy do Brna a míjeli jsme zasněžená pole na Vysočině, uvědomil jsem si jeden nezvratný fakt: Léto již definitivně skončilo. Je tedy již naivní čekat, že přijdou teplé dny, kdy si zaskotačíme u Vltavy a s pstruhy proti proudu Berounky poplaveme. Blíží se zima a s ní Vánoce a ty ostatní svátky. To mi připomělo další aspekt palčivého dnešního světa. Nemám žádné peníze na dárky. Obdarovat příbuzné mnou namalovaným obrázkem již několik let nepraktikuji, zejména od té doby, co před deseti lety sestra po mém dárku přestala věřit na Ježíška....


Spolu s Vánoci jde ruku v ruce byznys a fakt že nemám práci. Po posledním angažmá v redakci Rovnost jsem se jako novinář zdiskreditoval ve všech zemích EU minimálně do příštího volebního období. "Chtělo by to nějaký ten byznys", řekl jsem si. Dneska po cestě na nádraží Florenc jsem viděl vývěsku hlásající "Spal jsem se ženou za peníze, co si o tom myslíte?" A ve spodní části bylo na utrhnutí telefonní číslo. Kupodivu již polovina byla odtržena. V lahůdkách u nádraží jsem potkal postaršího pána romského původu a ten nabízel prodavačce své hodinky výměnou za deset chlebíčků s ruským vejcem. A já pořád nic. Žádný náznak toho, že by mi na můj studentský účet měly dorazit velké peníze. I když malé světlo na konci tunelu, které by mi ukázalo další cestu životem, vysvitlo tento víkend na vesnické zábavě na chatě. V tamní tombole jsem vyhrál dva pytle s obilím.

"Do you respect me or not?"

Když vám tuhle větu řekne občan Ruské federace, ještě si hodně rozmyslíte, co odpovíte. Za špatnou odpověď většinou padají hlavy. Tak jen nevím co jsem udělal špatně, protože i když jsem odpověděl správně, měl jsem pocit, jako by mi hlava skutečně upadla. To bylo tak.........

Ondra přišel se zajímavým nápadem jet zachlastat do Polska. No tak co, byla sobota, naše oblíbená restaurace Hobit měla inventuru, tak proč ne. Když jsem se dozvěděl, v jaké sestavě jedem a co budeme v Polsku dělat, uvědomil jsem si, že tohle bych střízlivý nepřežil. V sobotu ráno jsem se tedy vypravil na vlak do Ostravy, kde si mě měli kluci vyzvednout. Tak cesta je dlouhá a zatímco se spolucestující v coupé bavili, jak se kde ožrali, já jsem radši přiložil ruku k dílu. Po 5 pivech jsme dorazili do Ostravy. Dal jsem si obídek a jointa, aby mi slehlo, a abych se trochu umrtvil a nemusel poslouchat Ondru a jeho kamaráda z gymplu Tomíka. Když jsme přijeli na místo, měl jsem jako jediný dobrou náladu a v duchu jsem si plácal po zádech za skvělý nápad začít chlastat již od rána. Po menších rozepřích s místními policajty ohledně piva na veřejnosti a natrženém močovém měchýři jsme se konečně slavnostně setkali se svými polskými kolegy (ani jednoho jsem neznal) a ruským chlapcem, kterého jsem znal z jarního výletu do Ljublaně (nebo jak se to kurva píše). Nákup v supermarketu a hurá na pivo k jedné Polce do paneláku. A tam došlo na nejhorší. Nejen, že jsem si zpočátku připadal jak v Remixu (hlavně díky tomu, že se s náma nikdo nebavil), ale začínal jsem mít pocit, že se nám všichni záměrně vyhýbají. Šel jsem tedy zapít tento neblahý pocit do kuchyně, kde zrovna Rusák otvíral dovezenou vodku. Najednou zařval: "Do you respect me or not?" .....no...co na to říct. Sem řekl, že jo a měl jsem panáka před sebou. Přece jen respektovat Rusáky je moudré a já jako budoucí diplomat o tom něco vím. Jen mě pak druhý den napadlo, že jsem ho nemusel respektovat hned devětkrát. Zvlášť po tom, co jsem vypil asi 14 piv. Nicméně vodku jsme dopili a mě dávalo stále větší práci zachovávat si dekórum. To už ale byl čas jít se konečně bavit. Polská část osazenstva zavelela nástup do taxíků a jeli jsme na disco. Tam to znám už víceméně z vyprávění a z jedné fotky.Asi byl v taxíku špatný vzduch nebo co, ale najednou jsem si připadal úplně vylitej. Vstupný do disko za mě buhvíkdo zaplatil a mohli jsme se vydat do centra sobotní zábavy v Katowicích (to je to město, kde jsme byli). Pak už šlo všechno velmi rychle..... protože jsem usnul. Poslední, co si pamatuju, bylo, že jsem seděl a šest lidí na mě naházelo bundy a kabáty, jestli jim je prej na chvíli nepohlídám. Pak si akorát vzpomínám, když jsem se probudil, že v tom hroznym řevu mě chytl anděl za ruku (asi to byla Polka) a vytáhl mě ven před diskotéku, kde byl vymrzlej vylitej a nasranej Tomáš. Ten celou dobu čekal venku (asi hodinu prej), neboť se mu podařilo trochu neobratnými výroky nasrat místní ochranku, která ho pak vyhodila ven. Hehe. Blbec. Prý kvůli tomu, že mol na sobě bundu. Já jsem tam šel v gestapáckym kabátu a nikdo mi neřekl ani ň.

Následnou cestu domů a spánek v předsíni si moc nepamatuju, tak to tu ani nebudu moc rozebírat.

A cestu domů, díky Tomášově prasečí jízdě a konzumaci zkaženého kečupu předešlý den, mi opravdu nebylo dobře. Hodněkrát......


(Původně jsem chtěl psát zážitkový post o konzumaci lysohlávek na třídním srazu, ale halucinace a hukot co jsem zažil na houbách jsou jen procházka růžovým sadem oproti tomu co jsem zažil tuto sobotu....a hlavně v neděli cestou domů......)

Vrtěti Turkem

Konečně!

Konečně jsme si nemuseli na mezinárodní párty v Remixu nemuseli připadat jako idioti. Nejen, že jsme nemuseli třídit lidi podle velikosti přirození, ale dokonce jsme si měli celou dobu s kým povídat. Přišli tam naši přítelé z Polska a Švýcarska a večírek sliboval nevídané.... ALE
Po hodině živého rozhovoru už mi ale bylo více než nápadné, že centrum zábavy je vždy na opačné straně, než sedím já. Tuto hypotézu jsem si ověřil, když jsem si 3x rychle za sebou náhodně přesedl. Myslím si, že asi lidem nesedlo mé téma večera - "Dršťková, recept, čepec, kniha a bachor". Na druhou stranu jsem trhl osobní rekord, když jsem si 20 minut vydržel povídat s člověkem za použití jen jedné věty:"Sáňkování je super".
Když jsem si opět přesedl, abych se konečně utvrdil v doměnce, že jsem skutečně "party breaker", dosedl jsem vedle Turka, který, ne bezdůvodně, seděl celý večer sám. Tímto okamžikem pro mě skončila veškerá naděje na hezký průběh večírku. Zatímco ve vedlejší skupince, ve které byl i Ondra se často ozýval smích a vzduchem létalo ženské poprsí, já jsem poslouchal Turka, který do mě hučel, proč je nutné aby Turecko vstoupilo do EU.....

Večírek by se dal shrnout asi takto: "Šli jsme s Ondrou na večírek se stejným očekáváním. Odcházeli jsme ale s různými pocity. Ondra se pobavil, zlepšil si češtinu a utužil kolektiv. Já jsem se pobavil o tureckém hospodářství, o 3 lekce jsem si zhoršil angličtinu a odcházel jsem s pocitem, že jsem zas nic nezažil.

Kdo je kdo?

Množí se dotazy mých pražských kolegů, o kom to vlastně píšu. "Jak vypadá čurák?", ptal se jeden spolužák z gymnázia po mém červnovém postu. A věřím že i ostatní, kteří můj blog každodenně znovu a znovu čtou a hledají v něm skryté myšlenky (kterejch je tam jak sraček), by rádi věděli, kdo jsou ti lidé, kterým zde nadávám a na které sypu špínu.

Vzhledem k tomu, že někteří z nich budou pravděpodobně někdy v životě pracovat, vynechám jména a budu se soustředit pouze na význačné rysy.

Linda: Člověk můj nejbližší, VSL, jedna z mála, na které nikdy nic špatného neřeknu (tzn. asi tu o ní moc psát nebudu)

Ondra: Člověk z nejbližších (má ale péro), bývalý spolubydlící, člověk do nepohody (Remixu). Od té doby, co ostatní spolubydlící odjeli do zahraničí trávíme hodně času jen my dva. On a já. Vymýšlíme spolu také různé rošťárny - třeba nedávno jsme zhulili půlku tanečního podniku pro cizince. Jinak vzhledem ke své vášni k cigaretám je pro něj charakteristický oblak okolo hlavy, který neodkládá ani při spaní. Jen málokdo má tedy to "štěstí" spatřit jeho pravou tvář.

Honza: U nás v partě se mu přezdívá Tichý alkoholik, přezdívka "tichý vodopád" se totiž neujala. Mezi jeho výrazné charakteristiky a zároveň přednosti patří to, že málo mluví a moc pije. Mezi jeho špatné vlastnosti patří to, že má přítelkyni a že má štěstí v kartách.

Chleba: Kamarád z nejmelancholičtějších a z těch co se nejčastěji zajímá o děvčata....což vzhledem k jeho image, kde balancuje na hraně mezi Beatles a Pepkem námořníkem (protože jsem ho viděl v pruhovanym triku), nechápu jak se mu může dařit. Ale daří.... Jinak je to moc fajn člověk....má auto.

Drápalík: Toho asi nejlépe vystihuje slovo středa (jindy neni vidět), možná taky favorit (jinde nespí). Jinak také nepřítel mezinárodních událostí. Alespoň v tom pojetí, které razíme s Ondrou. Tedy pivo-pivo-joint-5 minut zábava-krize-postel.

Zkopčák: Martin, kterej, když se chce dostat z domova do civilizace, tak to má zkopce. Momentálně je v Koreji a vyhýbá se napsání bakalářské práce. Minulé léto ho oponent vystopoval v lázních na Ukrajině, tak tento semestr odjel na jistotu.

Filip: Filip je hodný a chápavý člověk, s velkým smyslem pro humor (zejména v oblasti pěší turistiky). Mimo jiné je to doktorand na falkutě, kterou studuji a část jeho náplně práce je učit mě. Během toho, co mě připravoval na mou cestu životem, jsem měl možnost poznat mnohé z jeho otevřené duše a léta strávená pod jeho křídly budou mým odrazovým můstkem do světa dospělých a již teď jsem si jist, že až mi jednou bude ouzko, vzpoenu si právě na jeho nezapomenutelný úsměv.
Škoda snad jen je, že na privátě se mu většinou říkalo čurák.