"Do you respect me or not?"

Když vám tuhle větu řekne občan Ruské federace, ještě si hodně rozmyslíte, co odpovíte. Za špatnou odpověď většinou padají hlavy. Tak jen nevím co jsem udělal špatně, protože i když jsem odpověděl správně, měl jsem pocit, jako by mi hlava skutečně upadla. To bylo tak.........

Ondra přišel se zajímavým nápadem jet zachlastat do Polska. No tak co, byla sobota, naše oblíbená restaurace Hobit měla inventuru, tak proč ne. Když jsem se dozvěděl, v jaké sestavě jedem a co budeme v Polsku dělat, uvědomil jsem si, že tohle bych střízlivý nepřežil. V sobotu ráno jsem se tedy vypravil na vlak do Ostravy, kde si mě měli kluci vyzvednout. Tak cesta je dlouhá a zatímco se spolucestující v coupé bavili, jak se kde ožrali, já jsem radši přiložil ruku k dílu. Po 5 pivech jsme dorazili do Ostravy. Dal jsem si obídek a jointa, aby mi slehlo, a abych se trochu umrtvil a nemusel poslouchat Ondru a jeho kamaráda z gymplu Tomíka. Když jsme přijeli na místo, měl jsem jako jediný dobrou náladu a v duchu jsem si plácal po zádech za skvělý nápad začít chlastat již od rána. Po menších rozepřích s místními policajty ohledně piva na veřejnosti a natrženém močovém měchýři jsme se konečně slavnostně setkali se svými polskými kolegy (ani jednoho jsem neznal) a ruským chlapcem, kterého jsem znal z jarního výletu do Ljublaně (nebo jak se to kurva píše). Nákup v supermarketu a hurá na pivo k jedné Polce do paneláku. A tam došlo na nejhorší. Nejen, že jsem si zpočátku připadal jak v Remixu (hlavně díky tomu, že se s náma nikdo nebavil), ale začínal jsem mít pocit, že se nám všichni záměrně vyhýbají. Šel jsem tedy zapít tento neblahý pocit do kuchyně, kde zrovna Rusák otvíral dovezenou vodku. Najednou zařval: "Do you respect me or not?" .....no...co na to říct. Sem řekl, že jo a měl jsem panáka před sebou. Přece jen respektovat Rusáky je moudré a já jako budoucí diplomat o tom něco vím. Jen mě pak druhý den napadlo, že jsem ho nemusel respektovat hned devětkrát. Zvlášť po tom, co jsem vypil asi 14 piv. Nicméně vodku jsme dopili a mě dávalo stále větší práci zachovávat si dekórum. To už ale byl čas jít se konečně bavit. Polská část osazenstva zavelela nástup do taxíků a jeli jsme na disco. Tam to znám už víceméně z vyprávění a z jedné fotky.Asi byl v taxíku špatný vzduch nebo co, ale najednou jsem si připadal úplně vylitej. Vstupný do disko za mě buhvíkdo zaplatil a mohli jsme se vydat do centra sobotní zábavy v Katowicích (to je to město, kde jsme byli). Pak už šlo všechno velmi rychle..... protože jsem usnul. Poslední, co si pamatuju, bylo, že jsem seděl a šest lidí na mě naházelo bundy a kabáty, jestli jim je prej na chvíli nepohlídám. Pak si akorát vzpomínám, když jsem se probudil, že v tom hroznym řevu mě chytl anděl za ruku (asi to byla Polka) a vytáhl mě ven před diskotéku, kde byl vymrzlej vylitej a nasranej Tomáš. Ten celou dobu čekal venku (asi hodinu prej), neboť se mu podařilo trochu neobratnými výroky nasrat místní ochranku, která ho pak vyhodila ven. Hehe. Blbec. Prý kvůli tomu, že mol na sobě bundu. Já jsem tam šel v gestapáckym kabátu a nikdo mi neřekl ani ň.

Následnou cestu domů a spánek v předsíni si moc nepamatuju, tak to tu ani nebudu moc rozebírat.

A cestu domů, díky Tomášově prasečí jízdě a konzumaci zkaženého kečupu předešlý den, mi opravdu nebylo dobře. Hodněkrát......


(Původně jsem chtěl psát zážitkový post o konzumaci lysohlávek na třídním srazu, ale halucinace a hukot co jsem zažil na houbách jsou jen procházka růžovým sadem oproti tomu co jsem zažil tuto sobotu....a hlavně v neděli cestou domů......)