Dneska to roztočíme, Arméne!

"Přísahám, že mě odtamtud dneska potáhnou fízlové!", lákal mě Ondra na pravidelné středeční mezinárodní družení v Remixu. No, je jasné, že tomu jsem nemohl odolat. Nejdřív jsme se lehce připravili v jedné restauraci při utkání Česko-Německo a notně posilněni jak alkoholem, tak nacionalismem jsme se vydali do tohoto vyhlášeného klubu.
Než se klub zaplnil, byli jsme takříkajíc v náladě. Ondra na chvíli zmizel a když přišel, vítězoslavně prohlásil: "Sehnal jsem dva super Francouze, který si s náma daj jointa, vole!" Já, nadšen faktem, že se najde někdo, kdo se s náma bude (byť ne zadarmo) bavit, jsem se ujal motání a už za chvíli jsme byli venku. Naše nadšení z nové známosti však rychle opadlo, neboť se z dvou Francouzů stal Rumun a Armén....
Když se večírek přehoupl do závěrečné fáze a my jsme stále stáli sami u barového stolečku, přišel Ondra s dalším nápadem jak si získat přátele. "Najdem Poláka, kterej má největší péro", vykřikl a zmizel v davu.
Závěr večírku, kdy byly poslední naděje ztraceny a Ondra se ze zoufalosti bavil Anglicky s Květou ze Slovenska jsem strávil při vědomí již jen napůl.
No, nebyla to špatná akce, nakonec jsme si i trochu pokecali, ale doma mě nečekalo hezké přivítání. Jeden z mých posledních pokusů odvrátit zvyky v našem novém bytě podle mých představ (tzn. že můžu přijít domů vylitej a nikdo se mě nebude ptát proč) sklidil jen částečný úspěch. V půl čtvrté ráno, když jsem víceméně "přišel" domů, jsem dostal hlad. Najíst se možná není špatný nápad, horší už bylo, když jsem se nalitej jak zvíře schovával v rohu kuchyně v domnění, že si mě Linda, když jde kolem na WC, nevšimne......


Všimli jste si, že od té doby co jsem změnil privát nekončí mé posty šťastně?