Post po dlouhé době

Už jsem si myslel, že se tu na to vyseru a že počkám, až mě admini vyhoděj za neaktivitu. Ale nuda v práci (kam teď chodím) dosáhla již takového stupně, že si 5x denně kontroluji známky ze zkoušek na školním serveru (ISu) i když už mám skoro měsíc všechny zkoušky hotové. Také každou hodinu zjišťuji, zda se již otevřela registrace předmětů na další semestr. Přestože je oficiální datum zahájení registrace 30.6. a já si žádné předměty stejně registrovat nechci protože končím. No, a je ještě pár dalších lahůdek, které dělám, jenom abych si ukrátil čas. Třeba koukám z okna a porovnávám jak se změnilo počasí od doby co jsem se tam podíval naposled. No a tak mi nějak došlo, že napsat post je asi činnost nejméne sebezničující.

Od té doby co jsem psal naposled se hodně změnilo. Možná tolik, že to tu ani nemá cenu psát. Jelikož jsem člověk, který hledí dopředu, tak napíšu o tom, co budu dělat.
......budu chodit do práce.

(Cílem tohoto postu není ani tak informovat o tom co dělám, ale spíš sdělit, že zas brzy něco napíšu)


Jo a taky mě teda překvapilo, že od té doby, co jsem přestal psát se návštěvnost stránek zdvojnásobila. Tak jsem zvědavej, zda se po tomto příspěvku návštěvnost opět zmenší na polovinu (resp. bude sem zas chodit jenom Ondra)

Nový životní styl

Jsem se rozhodl, že trochu pozměním životní styl. Ne moc. Ná se říci, že si toho nikdo nevšimne. Ani Linda. A já o tom budu taky vědět jen tak trochu. Ale stalo se mi to nedávno....myslím, že dneska ráno. Jsem se probudil a vstal z postele. Kupodivu nebylo už (zase) šero, ale ještě šero. Hodiny ukazovaly 7:31 a nějaké drobné. Vstal jsem a nedal jsem si svou obligátní skleničku kořalky (přestože mi v Ondrovym testu vyšlo, že bych měl chlastat víc) a napadla mě jindy nemyslitelná věc. "Dám si 20 kliků a 40 dřepů!" a pustil jse se do díla........ když jsem skončil, padl jsem v křečích na zem, protože mi srdce začalo dělat ještě 15 sklapovaček...... Když křeče povolily a podařilo se mi před Lindou zatlouct, že jsem cvičil (abych se neztrapnil), vyrazil jsem do školy. Měl jsem španělštinu a na konci hodiny nám učitelka (mimochodem bych jí asi taky doporučoval test alkoholismu) pustila moderní kubánskou písničku. Nebyla textově moc náročná, protože refrén a zároveň název písně byly dvě slova. "Opil jsem se a pařil celou noc." (ve španělštině to fakt vychází na dvě slova...pro toho, kdo ze mě zas bude chtít udělat v commentu kreténa). Ten fefrén se opakoval tak sugestivně, že jsem mimoděk vypil francovku, kterou jsem měl připravenou na večerní masáž. A paní učitelku to taky očividně nenechalo klidnou. Asi jen náhodou ukončila učitelka vyučování o dvacet minut dříve s tím, že má důležité jednání v kabinetu.....

.....no, z toho plyne, že ať chci svůj životní styl změnit sebevíc (i sebemíň) tak se vždycky něco posere......

Jo a mimochodem na Ondrovym blogu (odkaz Ondrovo svrbení) je test, zda jste alkoholikem nebo ne. Ten test se mi moc líbí, protože je to asi jedinej můj kamarád, kterej mi neřiká, že jsem vejpitka, ale naopak mě vybízí, abych se míň krotil ve společnosti. (dokonce dodává, že jsem v Polsku byl za nudaře a abstinenta)

Když se řekne třídní sraz

Přichází předvánoční období a s tím i čas setkat se se svými blízkými. I na mne vánoční nálada dolehla a hned po tom, co jsem dva dny strávil v nově otevřeném nákupním centru Palladium, jsem běžel na třídní sraz se spolužáky ze základky. A nebyl to ledajaký sraz. Bylo to výročí deseti let od opuštění ústavu. To je třeba zvlášť zdůraznit, protože kdyby se někdo přišel na náš sraz podívat, měl by asi pocit, že jsme ze základky maximálně pár hodin. Setkání proběhlo standardně jako pokaždé. Oficiální sraz od šesti, což se někomu může zdát příliš brzo, se konal proto, že se vědělo, že holky příjdou až mezi osmou a devátou a my jsme ze sebe potřebovali setřást nervozitu před setkáním. Já jsem byl obzvláště nervózní, tak jsem radši seděl už od tří hodin s rodičema v restauraci U pomníku.
Setkání probíhalo standardně. Po prvních zdvořilostních fázích kluci přešli na fekální a genitální debatu s následnou demonstrací. Zde mám především na mysli několikanásobné muší oči. Bavili jsme se dobře a očividně nám, vetšinou svobodných, přítomnost, většinou vdaných, spolužaček prospívala, a tak čas utíkal jako voda. V kuloárech se tedy začal probírat další program. Již tradičně se mělo jít do krámku spolužáka Martina se sportovníma potřebama na Karlově náměstí. Po minulé hromadné jízdě na kolečkových bruslích jsme tentokrát chtěli sjet na lyžích schody do vestibulu metra. Zde jsme bohužel narazili. Kamarád Martin neměl na tento nápad vůbec náladu a se slovy "jedem radši do bordelu" po hmatu otevřel svou dodávku. No, nápad to byl nečekaný, ale kupodivu jsme se asi během deseti vteřin shodli, že je to dobrá myšlenka. Tak jsme vyrazili na noční jízdu Prahou. Ani nám nevadilo, že nás jede devět a řidič je vylitej jak prase (to jsem možná ještě mírnej). Nicméně jsme vyrazili a těšili jsme se na velkolepou podívanou. Já jsem klukům krátil cestu vyprávěním zážitků ze Zlatého stromu. Celí "natěšení" jsme vlítli do malých dveří s červeným světýlkem. Martin se nám chtěl asi předvést, jakej je frajer, protože nás vzal do bordelu, kde je velmi oblíbenej a zná se s místními děvčaty osobně....... "Jo jo", říkal jsem si...."taky bych chtěl, aby mi kurvy z bordelu psaly SMS, že mě milujou". Dokonce pak u sklenky piva (za 80 kč) vyprávěl, že když jeho oblíbená slečna má volno mezi zákazníkama, tak jí to tam chodí dělat jazykem.
Ale zpátky k dění v baru ......nic se tam nedělo. Byly tam dvě tyče, kde nikdo netancoval (pokud nepočítám sebe) a přisedly si k nám dvě děvčata, z nichž jedna byla takové postavy, že když si přisedla na sedačku, tak i robustní kamioňák Přemek vedle ní nadskočil jak hadrová panenka.

Nicméně jsme si asi všichni představovali návštěvu hampejzu trochu jinak.
Nehledě na to, že mě druhý den ráno přišlo docela divné, že když z třídního srazu odejdou holky, tak se pánové rozhodnou jít za kurvama do bordelu........

Každopádně se už těším na sraz po dvaceti letech.....vzhledem k vzestupné tendenci afterparty, myslím si, že příštím terčem nájezdu bude mateřská školka.......

Zamyšlení na trase Praha-Brno

Když jsem dnes ráno jel autobusem z Prahy do Brna a míjeli jsme zasněžená pole na Vysočině, uvědomil jsem si jeden nezvratný fakt: Léto již definitivně skončilo. Je tedy již naivní čekat, že přijdou teplé dny, kdy si zaskotačíme u Vltavy a s pstruhy proti proudu Berounky poplaveme. Blíží se zima a s ní Vánoce a ty ostatní svátky. To mi připomělo další aspekt palčivého dnešního světa. Nemám žádné peníze na dárky. Obdarovat příbuzné mnou namalovaným obrázkem již několik let nepraktikuji, zejména od té doby, co před deseti lety sestra po mém dárku přestala věřit na Ježíška....


Spolu s Vánoci jde ruku v ruce byznys a fakt že nemám práci. Po posledním angažmá v redakci Rovnost jsem se jako novinář zdiskreditoval ve všech zemích EU minimálně do příštího volebního období. "Chtělo by to nějaký ten byznys", řekl jsem si. Dneska po cestě na nádraží Florenc jsem viděl vývěsku hlásající "Spal jsem se ženou za peníze, co si o tom myslíte?" A ve spodní části bylo na utrhnutí telefonní číslo. Kupodivu již polovina byla odtržena. V lahůdkách u nádraží jsem potkal postaršího pána romského původu a ten nabízel prodavačce své hodinky výměnou za deset chlebíčků s ruským vejcem. A já pořád nic. Žádný náznak toho, že by mi na můj studentský účet měly dorazit velké peníze. I když malé světlo na konci tunelu, které by mi ukázalo další cestu životem, vysvitlo tento víkend na vesnické zábavě na chatě. V tamní tombole jsem vyhrál dva pytle s obilím.

"Do you respect me or not?"

Když vám tuhle větu řekne občan Ruské federace, ještě si hodně rozmyslíte, co odpovíte. Za špatnou odpověď většinou padají hlavy. Tak jen nevím co jsem udělal špatně, protože i když jsem odpověděl správně, měl jsem pocit, jako by mi hlava skutečně upadla. To bylo tak.........

Ondra přišel se zajímavým nápadem jet zachlastat do Polska. No tak co, byla sobota, naše oblíbená restaurace Hobit měla inventuru, tak proč ne. Když jsem se dozvěděl, v jaké sestavě jedem a co budeme v Polsku dělat, uvědomil jsem si, že tohle bych střízlivý nepřežil. V sobotu ráno jsem se tedy vypravil na vlak do Ostravy, kde si mě měli kluci vyzvednout. Tak cesta je dlouhá a zatímco se spolucestující v coupé bavili, jak se kde ožrali, já jsem radši přiložil ruku k dílu. Po 5 pivech jsme dorazili do Ostravy. Dal jsem si obídek a jointa, aby mi slehlo, a abych se trochu umrtvil a nemusel poslouchat Ondru a jeho kamaráda z gymplu Tomíka. Když jsme přijeli na místo, měl jsem jako jediný dobrou náladu a v duchu jsem si plácal po zádech za skvělý nápad začít chlastat již od rána. Po menších rozepřích s místními policajty ohledně piva na veřejnosti a natrženém močovém měchýři jsme se konečně slavnostně setkali se svými polskými kolegy (ani jednoho jsem neznal) a ruským chlapcem, kterého jsem znal z jarního výletu do Ljublaně (nebo jak se to kurva píše). Nákup v supermarketu a hurá na pivo k jedné Polce do paneláku. A tam došlo na nejhorší. Nejen, že jsem si zpočátku připadal jak v Remixu (hlavně díky tomu, že se s náma nikdo nebavil), ale začínal jsem mít pocit, že se nám všichni záměrně vyhýbají. Šel jsem tedy zapít tento neblahý pocit do kuchyně, kde zrovna Rusák otvíral dovezenou vodku. Najednou zařval: "Do you respect me or not?" .....no...co na to říct. Sem řekl, že jo a měl jsem panáka před sebou. Přece jen respektovat Rusáky je moudré a já jako budoucí diplomat o tom něco vím. Jen mě pak druhý den napadlo, že jsem ho nemusel respektovat hned devětkrát. Zvlášť po tom, co jsem vypil asi 14 piv. Nicméně vodku jsme dopili a mě dávalo stále větší práci zachovávat si dekórum. To už ale byl čas jít se konečně bavit. Polská část osazenstva zavelela nástup do taxíků a jeli jsme na disco. Tam to znám už víceméně z vyprávění a z jedné fotky.Asi byl v taxíku špatný vzduch nebo co, ale najednou jsem si připadal úplně vylitej. Vstupný do disko za mě buhvíkdo zaplatil a mohli jsme se vydat do centra sobotní zábavy v Katowicích (to je to město, kde jsme byli). Pak už šlo všechno velmi rychle..... protože jsem usnul. Poslední, co si pamatuju, bylo, že jsem seděl a šest lidí na mě naházelo bundy a kabáty, jestli jim je prej na chvíli nepohlídám. Pak si akorát vzpomínám, když jsem se probudil, že v tom hroznym řevu mě chytl anděl za ruku (asi to byla Polka) a vytáhl mě ven před diskotéku, kde byl vymrzlej vylitej a nasranej Tomáš. Ten celou dobu čekal venku (asi hodinu prej), neboť se mu podařilo trochu neobratnými výroky nasrat místní ochranku, která ho pak vyhodila ven. Hehe. Blbec. Prý kvůli tomu, že mol na sobě bundu. Já jsem tam šel v gestapáckym kabátu a nikdo mi neřekl ani ň.

Následnou cestu domů a spánek v předsíni si moc nepamatuju, tak to tu ani nebudu moc rozebírat.

A cestu domů, díky Tomášově prasečí jízdě a konzumaci zkaženého kečupu předešlý den, mi opravdu nebylo dobře. Hodněkrát......


(Původně jsem chtěl psát zážitkový post o konzumaci lysohlávek na třídním srazu, ale halucinace a hukot co jsem zažil na houbách jsou jen procházka růžovým sadem oproti tomu co jsem zažil tuto sobotu....a hlavně v neděli cestou domů......)

Vrtěti Turkem

Konečně!

Konečně jsme si nemuseli na mezinárodní párty v Remixu nemuseli připadat jako idioti. Nejen, že jsme nemuseli třídit lidi podle velikosti přirození, ale dokonce jsme si měli celou dobu s kým povídat. Přišli tam naši přítelé z Polska a Švýcarska a večírek sliboval nevídané.... ALE
Po hodině živého rozhovoru už mi ale bylo více než nápadné, že centrum zábavy je vždy na opačné straně, než sedím já. Tuto hypotézu jsem si ověřil, když jsem si 3x rychle za sebou náhodně přesedl. Myslím si, že asi lidem nesedlo mé téma večera - "Dršťková, recept, čepec, kniha a bachor". Na druhou stranu jsem trhl osobní rekord, když jsem si 20 minut vydržel povídat s člověkem za použití jen jedné věty:"Sáňkování je super".
Když jsem si opět přesedl, abych se konečně utvrdil v doměnce, že jsem skutečně "party breaker", dosedl jsem vedle Turka, který, ne bezdůvodně, seděl celý večer sám. Tímto okamžikem pro mě skončila veškerá naděje na hezký průběh večírku. Zatímco ve vedlejší skupince, ve které byl i Ondra se často ozýval smích a vzduchem létalo ženské poprsí, já jsem poslouchal Turka, který do mě hučel, proč je nutné aby Turecko vstoupilo do EU.....

Večírek by se dal shrnout asi takto: "Šli jsme s Ondrou na večírek se stejným očekáváním. Odcházeli jsme ale s různými pocity. Ondra se pobavil, zlepšil si češtinu a utužil kolektiv. Já jsem se pobavil o tureckém hospodářství, o 3 lekce jsem si zhoršil angličtinu a odcházel jsem s pocitem, že jsem zas nic nezažil.

Kdo je kdo?

Množí se dotazy mých pražských kolegů, o kom to vlastně píšu. "Jak vypadá čurák?", ptal se jeden spolužák z gymnázia po mém červnovém postu. A věřím že i ostatní, kteří můj blog každodenně znovu a znovu čtou a hledají v něm skryté myšlenky (kterejch je tam jak sraček), by rádi věděli, kdo jsou ti lidé, kterým zde nadávám a na které sypu špínu.

Vzhledem k tomu, že někteří z nich budou pravděpodobně někdy v životě pracovat, vynechám jména a budu se soustředit pouze na význačné rysy.

Linda: Člověk můj nejbližší, VSL, jedna z mála, na které nikdy nic špatného neřeknu (tzn. asi tu o ní moc psát nebudu)

Ondra: Člověk z nejbližších (má ale péro), bývalý spolubydlící, člověk do nepohody (Remixu). Od té doby, co ostatní spolubydlící odjeli do zahraničí trávíme hodně času jen my dva. On a já. Vymýšlíme spolu také různé rošťárny - třeba nedávno jsme zhulili půlku tanečního podniku pro cizince. Jinak vzhledem ke své vášni k cigaretám je pro něj charakteristický oblak okolo hlavy, který neodkládá ani při spaní. Jen málokdo má tedy to "štěstí" spatřit jeho pravou tvář.

Honza: U nás v partě se mu přezdívá Tichý alkoholik, přezdívka "tichý vodopád" se totiž neujala. Mezi jeho výrazné charakteristiky a zároveň přednosti patří to, že málo mluví a moc pije. Mezi jeho špatné vlastnosti patří to, že má přítelkyni a že má štěstí v kartách.

Chleba: Kamarád z nejmelancholičtějších a z těch co se nejčastěji zajímá o děvčata....což vzhledem k jeho image, kde balancuje na hraně mezi Beatles a Pepkem námořníkem (protože jsem ho viděl v pruhovanym triku), nechápu jak se mu může dařit. Ale daří.... Jinak je to moc fajn člověk....má auto.

Drápalík: Toho asi nejlépe vystihuje slovo středa (jindy neni vidět), možná taky favorit (jinde nespí). Jinak také nepřítel mezinárodních událostí. Alespoň v tom pojetí, které razíme s Ondrou. Tedy pivo-pivo-joint-5 minut zábava-krize-postel.

Zkopčák: Martin, kterej, když se chce dostat z domova do civilizace, tak to má zkopce. Momentálně je v Koreji a vyhýbá se napsání bakalářské práce. Minulé léto ho oponent vystopoval v lázních na Ukrajině, tak tento semestr odjel na jistotu.

Filip: Filip je hodný a chápavý člověk, s velkým smyslem pro humor (zejména v oblasti pěší turistiky). Mimo jiné je to doktorand na falkutě, kterou studuji a část jeho náplně práce je učit mě. Během toho, co mě připravoval na mou cestu životem, jsem měl možnost poznat mnohé z jeho otevřené duše a léta strávená pod jeho křídly budou mým odrazovým můstkem do světa dospělých a již teď jsem si jist, že až mi jednou bude ouzko, vzpoenu si právě na jeho nezapomenutelný úsměv.
Škoda snad jen je, že na privátě se mu většinou říkalo čurák.